Turistické značení v České republice

Značení turistických tras má v České republice dlouholetou tradici. První pěší turistická trasa KČT vznikla 11. května 1889, kdy „označovací družstvo“ spojilo červenou značkou Štěchovice a Svatojánské proudy. V roce 1889 byly dále vyznačeny trasy na Karlštejn, Skalku a Rač a délka tras tak dosáhla 55,5 km. V roce 1912 bylo dokončeno značení první dálkové trasy z Prahy přes Brdy na Šumavu. V současnosti je v České republice kolem 40 000 km turistických značených tras pro pěší, lyžaře a cyklisty.

Turistické značené trasy se dělí na trasy:

1. pro pěší turisty

2. pro cyklo turisty

3. pro lyžaře

1. značení tras pro pěší

Naprostá většina značených tras je značená touto značkou. Značka je tvořena ze tří pásů - proto se jí říká pásová. Krajní pásy jsou bílé a slouží hlavně ke zvýraznění značky v terénu. Prostřední pás je barevný. Barvě, která je v prostředním pásu se říká vodící. U značení tras pro pěší se používají tyto vodící barvy - červená, modrá, zelená a žlutá.

Na mapě je takto vyznačena trasa zakreslena plnou čarou, v příslušné barvě.

 

V turistických a rekreačních centrech můžete poměrně často potkat tuto značku. Používá se pro značení krátkých místních vycházkových tras a okruhů - proto se jí říká místní (tzv. „psaníčko“).

Na mapě je takto vyznačena trasa zakreslena přerušovanou čarou, v příslušné barvě.

 

Touto značkou se značí tabule naučné stezky. Na souvislé značení turistické trasy se používá jen v případě, že nevede v souběhu s jinou trasou (uznejte sami, je přece zbytečné jednu trasu značit několika typy značek, když je to jedna trasa). Tato značka může být opatřena i oranžovým číslem, které udává pořadí tabulí naučné stezky. U naučných stezek se používá jako vodící barva výhradně zelená.

Na mapě je takto vyznačena trasa zakreslena čerchovaně (čárka - tečka), zelenou barvou.

 

Pokud je max. 1 km od hlavní trasy (značené pásovou značkou) zajímavé místo, bývá tento úsek vyznačen tzv. významovými značkami. Na mapě je takto vyznačena trasa zakreslena plnou čarou, v příslušné barvě. Významové značky jsou tyto:

značka pro trasu k pramenu, studánce

značka pro trasu na místo s rozhledem

značka pro trasu ke zřícenině

značka pro trasu k jinému významnému místu (např. k železniční stanici, skále apod.)

Oba konce značené trasy a konec významové odbočky jsou ukončeny tzv. koncovou značkou. Barevný čtverec má barvu právě končící trasy.

 

Tabulky a směrovky mají krémový podklad.

2. značení cyklistických tras

Cyklistické značení se od pěšího liší především tím, že vše co bylo u pěšího bílé, je u cyklotras žluté a navíc větší velikosti (cca 1,5x větší). Značení cyklistických tras je dvojího druhu:

a) cykloturistické trasy

Cykloturistické trasy jsou ty, které vedou většinou po horších polních či lesních cestách nebo terénem. Jsou vyznačeny pásovými značkami o rozměru 14 x 14 cm, které mají krajní (zvýrazňovací) pásy žluté a prostřední (vodící) je červený, modrý, zelený nebo bílý. Mohou být také doplněny na šipku. Jedná se tedy o podobné značení jako u tras pěších nebo lyžařských, jen základní barva je žlutá a značky jsou přibližně jednou tak velké, aby byly pro cyklisty lépe viditelné.

Tabulky a směrovky pro cyklotrasy mají žlutý podklad, dvojnásobně velké písmo a pouze dva řádky textu. V záhlaví směrovky je uvedeno: „cyklotrasa KČT č. ….“.

Pokud nastane souběh trasy pro pěší a cyklotrasy, bývá tento úsek značen pouze cykosměrovkou a značkami pro pěší turistiku.

 

b) cyklotrasy

Cyklotrasy jsou ty, které vedou po silnicích, dobrých místních a účelových komunikacích. Jejich značení je podobné jako u silničního značení pro motorová vozidla.

Používají se tři základní cykloznačky:

- návěst před křižovatkou
- směrová tabule
- směrová tabulka

Na všech najdete symbol kola, číslo dané trasy a na směrových tabulích i kilometrové vzdálenosti k dalším cílům na trase. Umisťují se stejně jako dopravní značky před každou křižovatkou nebo odbočkou cyklotrasy.

Na mapách jsou takto vyznačené trasy zakresleny párem dutých koleček, v příslušné barvě. (Do roku 1998 se na mapách uváděly i doporučené trasy, od roku 1999 jsou na mapách uvedeny pouze skutečně vyznačené trasy.)

Pravidla pro používání cyklistických značených tras:

  • Jízda na kole je na vlastní nebezpečí, trasy nejsou upravovány, je nutno očekávat zhoršený stav vozovek.
  • Na turistických značených trasách mají přednost pěší turisté.
  • Na ostatních komunikacích, na které se nevztahují podmínky provozu na pozemních komunikacích, má hospodářský provoz přednost před cyklisty.
  • Skupinové jízdy jsou povoleny do počtu 10 osob.
  • Na území CHKO je zakázáno bezdůvodně používat zvukových znamení.
  • Jízdu na kolech nelze provozovat v zimním období při sněhové pokrývce na lyžařských trasách a vyhrazených lyžařských areálech.
  • Cyklisté jsou povinni dodržovat veškeré podmínky zvláště chráněných území, respektovat značení Správy CHKO, KČT a Horské služby ČR.

3. značení lyžařských tras

Lyžařské značení se od pěšího na první pohled liší především tím, že vše co bylo u pěšího bílé, je u lyžařského značení oranžové. Ke značení se používá klasická pásová značka, ovšem krajní pásy jsou oranžové. Vodící barva může být červená, modrá, zelená, příp. i bílá.

Při vytváření lyžařských značených tras je snaha přednostně využívat pěších značených tras.

Je-li průběh pěší a lyžařské trasy totožný v délce alespoň mezi dvěma informačními místy (rozcestníky), je takováto trasa vyznačena POUZE značkami pro pěší. Pro takovou situaci se nepoužívají samostatné směrovky a tabulky, ale na tabulkách a směrovkách pěšího značení (krémový podklad) je před vyznačením délky úseku symbol lyžaře v oranžovém poli. V ostatních případech se používají směrovkami a tabulkami pro lyžařskou turistiku. Tyto směrovky mají oranžový poklad a v záhlaví směrovky je uvedeno: „lyžařská trasa KČT“.

Na mapách jsou vyznačené lyžařské trasy zakresleny malými plnými kolečky, v příslušné barvě. Důvodem, proč se začalo značit trasy pro lyžaře byla nutnost vést lyžařské trasy bezpečným terénem (tj. bez úseků s prudkými srázy, místy, kde padají laviny apod.).

Pokud však na trase nastanou obtížné úseky (překážka, např. vlek, ostrá zatáčka apod.) bývá před tímto úsekem umístěna výstražná tabulka.